To byla ovšem naprosto pochopitelná výzva k činu. Cybelle si poznámky zásadně nedělá. Evidentně šlo o pokyn konfrontovat osobu, která nás pozorovala.
     Zvedl jsem se. K mému překvapení hnědý plášť nezaváhal ani na okamžik. Levou rukou si zavěšoval na rameno ultralehký notebook, vstával, a pravou rukou si už přitahoval koloběžku, kterou měl opřenou o zeď kavárny.
     Tak bleskovou reakci jsem neočekával! Konsternovaně jsem pozoroval vzdalující se postavu a sám teprve učinil krok vlevo, abych se vymanil z řady kavárenských stolků. Málem jsem se srazil s procházejícím mužem. "Excusez moi, monsieur," vyhrkl jsem v poklusu.
     Neznámý v plášti si svůj ústup skvěle připravil. Aniž by se musel namáhat, získal s vypůjčenou koloběžkou více než padesátimetrový náskok! Přidal jsem do kroku. Náskok jsem značně snížil, když vtom přišlo další překvapení. Muž dosáhl náměstí Odeon a na okamžik se ztratil z mého dohledu vlevo za rohem. Jen na pár vteřin jsem ho ztratil ze zorného pole, ale ty docela stačily.
     V okamžiku, kdy jsem dosáhl nároží, spatřil jsem již jen otevřený poklop kanálu a vedle pohozenou koloběžku. Pohlédl jsem do hloubky pode mnou. Stupně kovového žebříku se ztrácely ve tmě, napnul jsem zrak a trochu se naklonil, když jsem náhle ucouvl před děsivým rachotem.